Přihlaste se
Kraniosakrální technika
Kraniosakrální systém člověka zahrnuje meningy (membrány) a cerebrospinální tekutinu (mozkomíšní mok), které obklopují a chrání mozek a páteřní kanál. Tento systém doslova vychází z kránia (lebky) a pokračuje dolů do sakra (křížová kost). Jakákoli omezení (restrikce) v membránovém systému mohou přímo ovlivnit různorodé fyziologické funkce centrálního nervového systému. Jako praktici či terapeuti CST palpujeme kraniosakrální rytmus, který nás nasměrovává k možným restrikcím v těle pacienta. Poté korigujeme tyto aktuální či aktivní restrikce s pomocí vrozených samoléčebných mechanismů, při využití kraniosakrálního rytmu a kraniosakrálního systému jako ukazatele správnosti terapeutického postupu.
Kořeny kraniosakrální terapie sahají do počátku minulého století tj. roku 1900, kdy působil významný osteopatický lékař William Sutherland. Ten ve svém více jak 20letém výzkumu zkoumal koncept lebečních kostí, které byly z jeho pohledu uspořádány k pohybu. Sutherland nakonec rozvinul svoji teorii do strukturálního terapeutického konceptu ve světě známého jako kraniální osteopatie.
V roce 1975 osteopatický lékař John E. Upledger zahájil výzkumu, který se pokusil potvrdit Sutherlandovu teorii o pohybujících se lebečních kostech a stejně tak důležitost fyziologické funkce kraniosakrálního systému. Upledger 7 let vedl tým expertů na Michiganské státní univerzitě a testoval kraniosakrální systém a jeho terapeutické ovlivnění, což později označil jako kraniosakrální terapii (KST).
Upledgerův tým využíval rozdílný terapeutický přístup než řada osteopatů před ním. Místo, aby se zaměřoval na lebeční kosti, větší zájem v něm vzbudily tekutiny a membrány, které jsou součástí kraniosakrálního systému, stejně tak mechanismy, které „pohybují“ cerebrospinální tekutinou uvnitř lebky a páteřního kanálu. Což je také hlavní rozdíl , který odlišuje kranioskarální terapii od osteopatie.
Upledgerův výzkum ukázal, že cerebrospinální tekutina cirkuluje uvnitř mozku a páteřního kanálu skrze expandující a smršťující se pohyby polozavřeného hydraulického kraniosakrálního systému. Tento pohyb se odehrává v normálním rytmu 6 až 12 cyklů za minutu, což nazýváme jako kraniosakrální rytmus.
Když je omezena hybnost či volnost měkkých tkání či meningů uvnitř lebky a pateřního kanálu, je provázená omezením volnosti cyklické tekutinové dynamiky kraniosakrálního systému. Kosti lebeční jsou taktéž v patologickém postavení, a to díky svému anatomickému spojení s tvrdou plenou mozkovou (dura mater).
Praktici či terapeuti KST jsou školeni v dovednosti palpovat jemný kraniosakrální rytmus, tak aby mohli určit oblasti omezení volnosti pohybu na úrovni intrakraniálních a páteřních membán, zvláště pak nejzevnější vrstvy meningeálního sytému tj. dury mater. Pakliže se terapeut dostane do místa specifické restrikce, „udržuje“ tuto pozici a čeká na uvolnění tkání. Což vyžaduje užití velmi jemného tlaku rukou, obecně o váze 5 gramů. Velmi často označení místa nerovnováhy terapeutem, ale vlastně hlavně nevědomě i tělem pacienta, startuje kraniosakrální systém a jeho samokorektivní mechanismy.
Desetibodový protokol
KST se skládá z řady technik, které však mají svůj společný základ. Každý krok terapie je koncipován tak, že je zároveň hodnotícím (diagnostickým), ale i korektivním (terapeutickým) nástrojem.
Desetibodový protokol se skládá:
- Indukce bodu klidu
- Uvolnění příčných fascií: pánevní dno, bránice, horní hrudní apertura, jazylka a atlantooccipitální skloubení
- Dekomprese lumbosakrálního přechodu, mediální komprese lopat kyčelních a trakce durálního vaku
- Kolébání a klouzání v rámci durálního vaku či trubice
- Frontální trakce (mobilizace čelní kostí)
- Parietální trakce (mobilizace kostí temenních)
- Dekomprese sphenobazilární synchondrózy (chrupavčité spojení na bazi lební)
- Temporální techniky (mobilizace spánkových kostí)
- Komprese a dekomprese temporomandibulárního skloubení
- Komprese 4. mozkové komory (indukce klidového bodu)
Není nezbytně nutné následovat přesné pořadí výše uvedeného protokolu, ale je podstatné dodržovat přesnost aplikace jednotlivých procedur či terapeutických technik. Pokročilí terapeuti KST často pozměňují pořadí Desetibodového protokolu na základě individuální potřeby pacienta. Ale těm, co s touto technikou začínají, je naopak doporučováno následovat Upledgerův protokol přesně v uvedeném pořadí. Což začátečníkovi pomáhá získat co největší prospěch z daného terapeutického procesu stejně tak vytříbit si vlastní palpační dovednosti.
Využití protokolu k vyšetření či diagnostice funkce kraniosakrálního systému může poskytnout terapeutovi někdy až překvapující pohled odkrývající primární původ pacientových obtíží. Velmi často se terapeut KST dostává na místa daleko vzdálené od místa pacientovi bolesti aj.. KST nabízí v přeneseném slova smyslu mapu, která jemně rozplétá původ bolesti a eliminuje danou dysfunkci. Občas velké zlepšení pacientových obtíží nastává už po užití jednoho terapeutického kroku z výše uvedeného protokolu.
Tak např. indukce klidového bodu přerušením rytmické aktivity kraniosakrálního systému spouští dočasné zvýšení tlaku v oběhu cerebrospinální tekutiny. Následné uvolnění proudu tekutin zapříčiní protažení intrakraniálních a páteřních membrán a ve výsledku i restrikcí či adhezí uvnitř kraniosakrálního systému. Bod klidu, který zde popisujeme je indukován terapeutovým jemným tlakem v rámci dané techniky, která brání volnému toku cerebrospinální tekutiny uvnitř kraniosakrálního systému do doby než se jeho cirkulace zcela nezastaví. Tato technika je taktéž důležitá pro relaxaci svalů skrze aktivaci parasympatikotonních vegetativních center.
KST ve vaší praxi
John Upledger vždy zdůrazňoval vlastní jednoduchost vyšetření kraniosakrálního systému. Tato jednoduchost terapeutického přístupu se odráží i v celém systému vzdělávaní terapeutů této techniky. Např. v úvodním semináři KST 1 se účastníci zaměřují na vytříbení a prohloubení palpačních dovedností tak, aby mohli ovlivnit měkké tkáně uvnitř i mimo durální vak.
Krása KST spočívá v jemnosti tlaku, s jakou se napomáhá volnosti toku či pohyblivosti tělních tekutin, membrán, svalů a fascií. Díky tomu může být tato technika včleněna do jakéhokoli terapeutického přístupu s ohledem na pacientovo léčebné zaměření. Taktéž může být KST využívána pro svůj relaxační účinek jako úvodní příprava pro další terapii. Stejně tak jako závěrečná harmonizační procedura.
Pozitivní účinek KST je vztahován k rozsáhlému spektru samokorektivních tělu vrozených mechanismů. KST pracuje skrze kraniosakrální systém a podporuje (facilituje) jeho správnou funkci a tím i normalizuje prostředí, v kterém centrální nervový systém funguje. Tímto léčebný účinek této techniky zahrnuje širokou škálu senzorických, motorických a neurologických problémů.
Prohlédněte si další články na téma KranioSakrální technika
Autor článku: Lisa Upledger, D.C., CST – D
Lisa pracuje v Upledger klinice v Palm Beach Gardens na Floridě v USA od roku 1991. Instruktorka kurzů „Klinická aplikace“ v rámci mezinárodního Upledger institutu.
Z anglického originálu přeložila a upravila Mgr. Helena Toušková, CST - D.
Vyhledávání terapeutů
Nejbližší kurz
E-booky
